Hola, hola, hola extraliga volá!

Finálový zápas o postup do nejvyšší soutěže svede dohromady dlouholeté soupeře, kteří si nic nedarují. Domácí tým od začátku tahá za kratší konec, ačkoli se všechny hráčky maximálně snaží. V páté směně se bude lámat chleba. Na domácí lavičce je tísnivé ticho. Chtějí to vyhrát, moc to chtějí, ale čím víc se snaží, tím je hra křečovitější. Soupeř je na koni a užívá si euforie. V tu chvíli přichází impuls zvenčí. Od člověka, který hrát nemůže, ale chce pomoci. Vyburcovaná lavička proměňuje hřiště na další směny v peklo, dokonce i diváci se pozvolna přidávají. Domácí tým srovnává skóre, nervozita opadá, všichni jsou naprosto pohlceni hrou. Druhý tým situaci zvládá a bere si vedení zpět. Předposlední směna, teď už jsou ve hře i diváci, cítí, že jsou součástí toho všeho. Atmosféra je elektrizující. Domácí jdou za svým cílem, jednotně a soustředěně. Srovnávají ztrátu a jdou do vedení. Soupeř se nevzdává, trestá chyby a znovu je vše jako na začátku. Do poslední směny jdou oba týmy za vyrovnaného stavu. Domácí získávají tři body. Soupeř opět kontruje, jeden bod je doma, dvě mety obsazené, jeden aut, na pálku jde první pálkařka. Prudký odpal po lajně na jedničku, všichni zatají dech. Pokud projde, bude to konec zápasu, běžci jsou rychlí a vybíhají. Jednička s ledovým klidem chytá míč do rukavice, otáčí se a šlape metu před běžkyní, která se zoufale snaží vrátit zpět. DOUBLE-PLAY zahraná jedním hráčem. Je konec, hřiště a tribuny vybuchují radostí, domácí to dokázaly, zvrátily zdánlivě jasný zápas a zvítězily.

Tohle není naivní a klišoidní námět na film, tohle jste mohli zažít na vlastní kůži o víkendu 18.-20.9.2020 na hřišti Spectra. Zní to možná šíleně, ale kdo tam byl, může to potvrdit. A kdo tam nebyl, ten to nepochopí.

 

Jménem všech hráček bych chtěl poděkovat Pepému a Velu za práci, kterou odvádí na tréninku a při zápasech a hlavně za to, že nikdy nepřestali věřit, že to vyhrajeme.

A samozřejmě nesmíme zapomenout ani na ty, kteří nás podporují ať přímo nebo jen na dálku. Proto naše díky patří i všem rodinám (v abecedním pořadí): Donátovým, Dubovým, Dubským, Hanzalovým, Kašparovým, Longinovým, Marišlerovým, Mulačovým, Prokopovým, Ryšavým, Štěpánkovým, Vedralovým, Vostárkovým a Vrzákovým. Za pomoc při turnajích, dopravě a hlavně za důvěru.

Poděkování patří i všem rozhodčím, kteří zvládli vypjatou atmosféru a odváděli velmi dobrou práci po celý turnaj.

Na závěr pár slov od těch, které si tím vším prošly.

Tenhle turnaj ani nejde popsat slovy, jsem ráda, že jsme se nevzdaly a ukázaly všem, že na to máme.

Aneta M.

Neskutečná atmosféra, všechny jsme si zápas moc užily a to je nejdůležitější.

Mari D.

Krásný turnaj na domácím hřišti se zaplněnou tribunou. Je to nezapomenutelný zážitek. Každá z nás jela na 200%. Miluju ten sport, miluju ty holky, které mě vždy podrží. Celou sezónu jsme bojovaly statečně.

Anet H.

Toho, čeho jsme chtěly dosáhnout, jsme dosáhly! Stálo nás to hodně sil, nervů a slz, ale nakonec jsme to zvládly! Neznám lepší holky než jsou tyhle.

Míša D.

Skvělá atmosféra napínavý zápas až do konce. Před měsícem by mě ani nenapadlo, že bych mohla být v tak skvělým týmu, co se jen tak nevzdává.

Markéta R.

Já jsem hrdý na to, že jsem se mohl osobně zúčastnit a zažít tu atmosféru, kterou nedokážu popsat.

Dámy, děkuju. Dan Mašín