K vítězství nám přálo i štěstí a s tou atmosférou to bylo neuvěřitelný říká nadhazovačka Eva Vostárková.

Jedna z ústředních postav famózního utkání o postup do Extraligy juniorek a budoucí maturantka Eva Vostárková prozradila, jak se dostala k nadhazování i jaká byla atmosféra v týmu, po první prohře na turnaji o všechno.

Evi, představ se čtenářům:

Ahoj, jmenuji se Eva Vostárková, je mi osmnáct let. Studuji finanční a logistické služby a letos mě čeká maturita. Softball je má největší záliba. Zabírá mi celkem dost volného času, ale vždycky si najdu čas na přátele a občas zajdu i na brigádu.

Jaké byly tvé softballové začátky, jak ses dostala k softballu a následně k nadhazování?

Softball jsem poprvé hrála na letním táboře asi před šesti lety a od té doby mě to nepustilo. Pamatuji si, že na prvním zimním tréninku jsem dostala na výběr mezi nadhozem a kečrováním a nadhoz se mi tenkrát zdál jako méně náročný.

V loňské sezoně jsi hrála 2. ligu, letos Extraligu žen a juniorskou 2. ligu, můžeš srovnat jednotlivé úrovně soutěží?

Je vidět, že Extraliga je o úroveň výš. Ve 2. lize bylo určitě všechno víc na pohodu, je tu prostor na to dělat chyby, které by se v Extralize stávat neměly. To stejné platí i o juniorských soutěžích.

Letošní sezona byla s ohledem na covid velmi specifická, ale pro juniorky úspěšná. Jaký byl průběh sezony s ohledem na hlavní cíl, kterým byl postup na finálový turnaj?

Věděly jsme, že máme na to se na finálový turnaj dostat, proto jsme si chtěly sezonu hlavně užít. Tím, že se hrálo přes prázdniny, bylo občas těžké se na turnaje sejít, ale všechno jsme zvládly dobře.

Vstup do finálového turnaje na domácím hřišti se vám úplně nepovedl (prohra s Kotlářkou 3:4 pozn. autora), jaká byla po zápase atmosféra v týmu?

Byly jsme hodně zaskočené, nečekaly jsme, že to bude tak těžké. Po zápase jsme si promluvily, namotivovaly a věděly jsme, že to zvládneme. Trochu jsme si to omluvily tím, že to byl ranní zápas, se kterým máme vždycky problém.

Turnaj skončil velkolepým finálovým zápasem, kde jste několikrát otáčely velmi nepříznivý vývoj, jak se ti hrálo před zaplněným hledištěm?

Úžasný zážitek. Nedoufala jsem, že by se vůbec někdo přišel podívat. Hrát pak před tolika lidmi bylo skvělý a zároveň hodně stresující. K vítězství nám přálo i štěstí a s tou atmosférou to bylo neuvěřitelný.

Nadhazovači se musí v podobných zápasech vyrovnávat s velkým tlakem, mnohdy záleží na jediném nadhozu. Michal Holobrádek v jednom z rozhovorů uvedl, že si tlak nepřipouští a naopak je pozitivně motivován. Jak se vypořádáváš s podobnými momenty v zápasech ty?

Záleží hodně na tom, jaký mám den. Snažím se hlavně nevnímat okolí a moc o tom nepřemýšlet. Někdy je to lehčí, někdy zase těžší. Občas to i obrečím.

 

Zimní příprava se s ohledem na současnou situaci nekoná, jak se připravují juniorky v této nepříznivé době?

Každá individuálně, někdo cvičí, chodí běhat, na kolo, co komu vyhovuje. Všechny se těšíme, až budeme moct zase společně trénovat.

Jaký máš osobní cíl do příští sezony?

Tyjooo, ještě jsem nad tím nepřemýšlela. Asi podat co nejlepší výkon a udržet se v Extralize juniorek.

Nějaká vzkaz pro čtenáře a fanoušky na závěr?

Ano! Ať chodí fandit nejen na finálový turnaj.

Evu můžete sledovat na Instagramu s přezdívkou @_eviickaa_