Martin „Makynátor“ Jirků: díky softballu jsem získal přátele na celý život.

Maky, můžeš mladším čtenářům popsat své softballové začátky?

Tak určitě (smích). Rodiče mě od dětství vedli ke sportu, původně jsem hrál hokej za ČLT na Štvanici, tam jsem poprvé spatřil lapačku a toužil jsem se stát brankářem, to mi bohužel nevyšlo, prý mě bylo do brány škoda (smích). Touha po lapačce mě už neopustila, a když jsem jednoho dne viděl na školním hřišti partičku pionýrů*, jak si hází s míčem, nebylo co řešit. To se psal rok 1990.

Začátky byly opravdu nezapomenutelné. Pár erárních rukavic, které jsme si střídali. Místo pálky noha od stolu, toť z výbavy vše. Také si vzpomínám na soustředění v Soběslavi, kde jsme si první dva dny vyráběli míče z kamínků, obvazů a kobercovky, aby bylo s čím trénovat. Každý míč byl pak jinak velký a těžký. Měli jsme i své jméno, CTD, ale už nevím, co zkratka přesně znamenala.

V tu dobu se začínala utvářet skvělá parta lidí jako třeba Petr a Pavel Kolárové, Tomáš Hlušička, bratři Kubešové, Jan Soucha a další, kteří softbalu naplno propadli. Domovským hřištěm nám bylo škvárové fotbalové hřiště obkroužené běžeckou tratí, takže když  hrál polař v levém zadním poli, přebíhal přes dva obrubníky.  Později se běžecká trať stala naší výhodou. Týmy soupeřů nebyli na tento druh překážky připraveni a při snaze chytit balon často o obrubník zakopli. Tomu se říká výhoda domácího prostředí (smích).

Jak jsem se již zmínil o nenaplněném snu hokejového brankáře, bylo jasné, že můj post musí být kečr a také se tak stalo. Musím přiznat, že to nebylo tak náročné jako dnes, nadhazovači tenkrát nebyli na takové úrovni a nadhozy létali spíše obloukem, na druhou stranu málokteré hřiště mělo backstop, takže jsem si musel dávat velký pozor na míče o zem a falbolly, které jsem lovil v roští (smích).

Pozn.: *Spectrum Praha vzniklo z Pionýrské skupiny Černý Most s předchůdcem v Horních Počernicích.

Pravděpodobně rok 1993, ale určitě první homerun, jak je vidět vybavení se tenkrát moc neřešilo.

 

Tady to vše začalo, areál ZŠ Bratří Venclíků – dnešní Specrum. Na snímku je zachyceno hned několik zajímavostí: začínající trenérské duo Dapa a Eda  a v levém horním rohu je zachycen Jára Cimerman, jak trénuje super fást, od té doby nebyl jeho kečr již nikdy nalezen.

Byl jsi v užším výběru juniorské reprezentace pod vedením uznávaných trenérů Martina Chmelíka a Mika Stapletona, jak vzpomínáš na tyto legendy a na působení v národním týmu?

Nikdy jsem neměl velké ambice, softball jsem hrál pro radost, jen jsem se chtěl bavit a tak to mám vlastně do dnes. O to větší překvapení pro mě bylo, když mi v roce 1995 přišla pozvánka do nově vznikající juniorské reprezentace ČR. Výběrový kemp pod vedením Martina Chmelíka byl opravdu drsnej, ale povedlo se a já byl vybrán společně s mým klubovým nadhazovačem Petrem Kolárem do úzké nominace na Mistrovství světa v Kanadě, kam jsem v roce 1997 odletěl reprezentovat ČR.

MS Juniorů 1997

Pod Mikeovým a Martinovým vedením dostal softball zcela jiný rozměr, tím myslím třeba strečink, a samotnou přípravu před zápasem. Rozcvičky trvaly někdy i déle než zápasy a do těch jsem kolikrát lezl po čtyřech. A nejen za to jim děkuji. Pod Martinovým vedením jsem pak v budoucnu získal zlato na PMEZ v Holandsku, což byla taky skvělá zkušenost se zahraničním softballem.

MS Canada 1997 kde jsme získali cenný skalp, porazili jsme národní tým USA

 

Ze Spectra jsi přestoupil do Satalic, kde jsi byl součástí týmu, který postoupil do 2. ligy, kde však v roce 2007 skončil na posledním místě a ty jsi v další sezoně vydal hájit barvy Kotlářky.

Začal jsem cítit, že na vrcholný softball už to není, tak jsme s pár dalšími založili SK Satalice, abychom se softballem mohli dále už jen bavit. Do druhé ligy vedla dlouhá cesta z nejnižší soutěže, což nám trvalo 4 roky (4 postupy). Druhá liga byla náročná časově kvůli rodinám a hráčská základna se pomalu tenčila. To nakonec vedlo k rozpadu týmu, a tak jsem využil nabídku Kotlářky.

Éra Kotlářky

 

V roce 2016 jsi se do Spectra vrátil a čtvrtým rokem jsi jedním z lídrů béčka. Jak vzpomínáš na první setkání s týmem, který prošel výraznou obměnou?

Od vedení Spectra to byl tenkrát geniální tah, výkony tehdejšího týmu připomínaly jízdu po horské dráze a manšaft bylo potřeba stabilizovat. Můj návrat byl nevyhnutelný (smích).

Ano, byl to zvláštní pocit, vrátit se do mateřského klubu mezi zcela nové hráče, některé jsem znal jako malý špunty, co hrály za kadety a najednou jsou z nich namakaný učitelé ZŠ jako Kráča, co rozhodují zápasy, a já jsem vděčný, že mohu být součástí bezva týmu. Máme společný zájem, užít si dobrý softball. Náš tým je koktejl různorodých lidí, odlišných nejen věkem, když jsem začínal, mnoho hráčů ještě nebylo na světě a protipól vidím ve Vítkovi, tomu přišel první důchod (smích). Je to mix i v profesním a životním zaměření a v běžném životě bychom se mimo softball asi nikdy nesetkali, ale dohromady tvoříme ne/sourodý těleso, co možná táhne za jeden provaz. Naše výsledky jsou toho důkazem (úsměv).

Byl ve hře i přestup do jiného týmu?

Na stole bylo tenkrát více nabídek, ale Spectrum je pro mě srdcovka proto jsem s radostí využil možnosti návratu do mateřského klubu a bylo to dobré rozhodnutí. Ano je to zcela jiný tým, ovšem setkání a působení zde předčilo mé očekávání. Navzdory velkým věkovým rozdílům jsme perfektní parta, softbalem se bavíme a o to jde.

Současný tým Spectrum B PPM 2020

 

Výkony na hřišti a tvé statistiky ukazují, že bys obstál i ve vyšší soutěži. Jak je z tvého pohledu náročný Pražský přebor a neuvažuješ ještě o vyšší soutěži, když se říká, že softball je o zkušenostech?

Děkuji, ale to si nemyslím. K tomu pražskému přeboru – jeho krása je v tom, že se tam potkávají současní i bývalí extraligový hráči s hrajícími důchodci (opět zdravím Vítka), novými hráči a celkově je tak soutěž velice zajímavá. V poslední době se také zvedla úroveň nadhazovačů, kdy je v soutěži možné pálit na Aleše, Josku, Brábu, legendu Standu Havla a další kvalitní nadhazovače. Zápasy tak dostávají nový náboj a proto mi soutěž maximálně vyhovuje.

Interpohár 2016: Spectrum vs Pikes Praha

 

 

Rodina, práce softball, zvládáš ještě něco dalšího?
Popravdě toho moc nezvládám, lítám od jednoho k druhému. Ovšem hřiště je to magické místo kde dobíjím baterky, ať na svém tréninku nebo se synem Davidem který začíná svou první softbalovou sezonu, kde jinde než na Spectru.

Jirků junior

 

Vzkaz čtenářům, poselství budoucím generacím, cokoliv co bys chtěl sdělit 🙂 

Chtěl bych všem vzkázat, aby si uvědomili, že softball není pouze o medailích, homerunech a vítězstvích, ale hlavně o přátelství. Já měl to štěstí, že se mi povedlo získat přátele na celý život a to hned dvakrát. S řadou z nich jsem stále v kontaktu.

Závěrem bych chtěl poděkovat rodičům, díky kterým jsem měl perfektní servis a mohl jsem se naplno věnovat nejen softballu. Nesmím zapomenout ani na trenéry Dapu a Edu za příležitost a možnost podílet se na rozvoji našeho softbalového klubu. PS: vím, že to nebylo se mnou vždy jednoduché.

Maky

 

 

Sraz části Spectra A po 14 letech.  David byl tenkrát ještě v družině, ale toužil se s námi vyfotit